Ztracený obzor

V díle Jamese Hiltona zaujímá román Ztracený obzor zvláštní místo. Je to jeho nejzajímavějši, nejpoutavější a myšlenkově nejzávažnější kniha. Tento brilantně vyprávěný napínavý příběh z exotického prostředí, příběh snově poetický a symbolický, je podobenstvím o pohádkovém ráji na Zemi, v němž může být člověk šťastný, když se dokáže zbavit všeho, co ho poutá k vnějšímu světu. Současně ale podobenstvím o tom, že ani ráj by neměl být člověku vnucován. Ve třicátých letech, za povstání Baskulu, jsou čtyři osoby uneseny letadlem do odlehlých, nezmapovaných končin tibetských velehor, do lamaserie Šangri-La. Toto podivuhodné prostředí se zdá vysněným rájem hlavní postavě příběhu, konzulárnímu úředníku Conwayovi, zatímco mnohem mladší Mallinson v něm vidí vězení, z kterého chce za každou cenu uniknout. Nejen tito dva, ale všechny postavy románu jsou lidé obyčejní, někdy trochu směšní a zároveň nešťastní, avšak maji vynikající lidské vlastnosti, kterými získali svému autorovi oblibu čtenářů. V jejich lidskosti spočívá nejcennějši odkaz Jamese Hiltona.

7. vydání, v tomto překladu vydání první.