Zaslepení

Román o zániku „knižního člověka“, slepého vůči reálnému světu, vyšel prvně v roce 1935, ale k širšímu čtenářskému povědomí se dostal až po druhé světové válce. Autor se psychologicky soustřeďuje na několik jedinců, učence Petra Liiena a jeho bratra lékaře, chamtivou a chlípnou hospodyni, brutálního domovníka a velikášského trpaslíka. Na tomto modelu sleduje, jak v průběhu děje postupně vytvářejí destruktivní „masu“, případně jak se s ní ztotožní.