V antologii ze starojaponských básnických sbírek Kokinšú (asi 10. stol.), z níž je vybrána většina básní (přibližně 2. pol. 8. stol.) je zahrnuto na 50 pětiverší, opěvujících krásu květin i žen, marnou lásku, smutek stárnutí a loučení i záři luny. Na rozdíl od originálu jsou básně rýmovány. Úvod básníka Ki no Curajuki, jednoho z pořadatelů sbírky Kokinšú, nás poučuje o jejím vzniku.