Děj Pokladu se odehrává na počátku roku 1780. Pro český národ to není bezvýznamná doba. Je to předvečer našeho národního obrození, ve světovém měřítku pak předvečer Velké francouzské revoluce. Osvobozovací a osvícenské snahy, nacházející přívržence téměř v celé Evropě, se dostávají i k nám a získávají tu mnoho vyznavačů. Není divu, že tento záblesk nových časů vzbudil zájem historika a spisovatele Jiráska. Doba národního obrození patří k jeho nejmilejšímu údobí, a tedy i její předehra se mu stává milou: zasluhuje si, aby o ní vyprávěl českému čtenáři. A tak vzniká půvabný, umělecky zdařilý román, jehož děj Jirásek umístil do městečka Potštejna, nepříliš vzdáleného od jeho rodného kraje. A je to děj bohatý. Čtenář se tu nesetká pouze s jedním příběhem. Okolo zříceniny potštejnského hradu a jeho chodeb, v nichž má být ukryt poklad, se odvíjí příběhů hned několik. Všechny jsou zajímavé, vyprávěné strhujícím způsobem. Ať jde o strastiplný život starého Bartodějského, chránícího dědictví po českobratrských předcích, ať jde o boj člena zednářské lóže dr. Kamenického proti tmářství a zlobě exjezuity Steydla, či dokonce o lásku dvou mladých dvojic, která končí šťastně - v souladu s perspektivou nově se probouzejícího národního života.