Román velkého francouzského osvícence 18. stol. je ostrou a útočnou satirou na zlořády, které se objevily ve francouzské společnosti za soumraku feudalismu. Pod zábavným a frivolním povrchem řeší autor mnoho vážných otázek, týkajících se nejen dobových konvencí, ale postihujících samu podstatu absolutistického režimu Ludvíka XIV. Vdopisech, jejichž fiktivními pisateli jsou Peršané cestující po Evropě, stíhá dobromyslným humorem i sžíravým sarkasmem marnivost a lehkomyslnost Francouzů, jejich vášeň pro hru, záletnost žen, mrzoutství starců, zkorumpovanost dvorské šlechty, finanční politiku, náboženskou nesnášelivost, despotismus. Dílo, které si rázem získalo velkou oblibu (ještě za života autorova se dočkalo 29. vydání), bylo hojně napodobováno a stalo se vzorem románů v dopisech.