Labyrint světa a ráj srdce

Labyrint světa a ráj srdce, to jest, Světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází. Do města přichází poutník, který coby nezávislý pozorovatel dění ukazuje cestu k sobě samému. Kritizuje špatnost tehdejšího světa a z pohledu vysoké věže, čnící nad městem, vidí ideály tzv. panharmonie a Božího pořádku na Zemi. V závěru se poutník dostává do malé světničky, jež zosobňuje jeho srdce a zde se setkává s Ježíšem Kristem. Významný myslitel takto vymezuje cestu vedoucí k míru a harmonii...