Dotýkáme-li se stránek Smetanových deníků, korespondence a hudebních rukopisů, přepadne nás zvláštní touha žít spolu alespoň zlomek jeho času, kterým obohatil českou a světovou hudbu díly nevšedních hodnot a poezie. Je tomu velmi dávno, kdy opustil jabkenický kraj, a přece právě tady ve stínu hladin vod a šumících lesů živě cítíme jeho dech. Okno jeho pracovny je téměř stále otevřené a hledí do slunce východu, ovíváno větrem, bičováno přívalem dešťů i sněhu. Slyšíme jeho klavírní Sny a České tance, symfonické básně Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník, kvartet Z mého života i druhý smyčcový kvartet, Hubičku, Tajemství i Čertovu stěnu, i sbory a písně i Pražský karneval jako ohlas tohoto kraje, který i dnes je nám důvěrně znám a má nám mnoho co říci....