Italský básník z konce 18. století vychází v tomto významném satirickém díle z bohatých zkušeností vychovatele šlechtických synků. Je sice okouzlen přepychem života šlechty, vysmívá se však prázdnotě, bezcílnosti a parazitismu života mladého šlechtice, jehož zápory porovnává s některými klady a významem práce prostých lidí. Mluví o nespravedlivém rozdělení společnosti na "sprosté a urozené".