„Až umřu, budu slavný.“ To jsou slova Tuvji Bělského, jednoho ze tří bratrů, stojících v čele největší a nejúspěšnější židovské partyzánské a zároveň záchranné organizace. Jejich dobře organizovaný oddíl nejenže zabil stovky nepřátelských vojáků, ale především umožnil velkému množství Židů uniknout nacistickému vyhlazení.
Pro oněch dvanáct set Židů, kteří v červenci 1944 vyšli z běloruských lesů, a pro generace jejich potomků se Tuvja, Asael a Zus Bělští stali legendami, uctívanými hrdiny. Hrdinství Bělských by však bylo nemyslitelné bez houževnatosti, odhodlání, stejně tak i utrpení a oběti mnoha dalších mužů i žen okolo nich.